Čas se na nás zubí odevšad. Ručičky hodin, které by nám ukazovaly, že už nestíháme někam přijít včas jsou skutečně na každém rohu. Hodinky je třeba inovovat, jinak zakrní.
Digitální hodinky také potřebují změnu. Casio vytvořilo mezi prvními hodinky s kalkulačkou, mohli jste na nich hrát dokonce i hry. Na děti to možná zabírá, vyžadují je pod vánočním stromečkem. Pro dospělé jsou však v digitální době krokem dozadu.
Stali jsme se otroky času. Čas vidíme již téměř na všech elektrospotřebičích. Sleduje nás z chladničky v kuchyni, na mikrovlnce. Kdekoli se otočíte, nepotřebujete jinou pomůcku na zjištění hodin, stačí pouze pohled na cokoliv v elektrické zástrčce.
Od nástupu počítačové doby a mobilních telefonů se skutečně ztratily náramkové hodinky z našich rukou. Téměř všechny jsme odložili do krabice pod postel, kde je našli naše děti. Nikdy je nevyhodíme, i když mají roztržený řemínek. Některé se dědí dosud. Zkažené, nefunkční.
Na rukou žen i mužů jsou však stále vidět méně a méně. Kdo dnes nosí náramkové hodinky je velký romantik. Tento sentiment starých časů je zřejmě ohraničen pouze naší generací.
